
Tento příběh se mi stalpřed pěti lety,špatně se mi o tom mluví,ale chci,aby jste věděli co se mi toho dne přihodilo,tento zážitek mě bude provázet celý život.Byl krásný letní den,jen na hřibově byl nezvyklý chlad.Za vysokou lípou uprostřed hřbitova byl hrob,jehož náhrobek upoutával pozornost všech lidí,kteří chodili své zesnulé příbuzné.Z náhrobku vyzařovala nádherná tvář mladé dívky,která byla na fotce moc štastná.Její usměv byl tak krásný.Před hrobem stál chlapec a díval se smutně na náhrobek,na němž stálo:,,Kdekoliv budeš,Budeš-li naslouchat,najdeš mě vedle sebe."Chlapci mohlo být osmnáct snad o rok víc.Stál tam ve stínu lípy a v rukou držel kytici růží.Hladil její fotku a po tvářích mu stékali proudem slzy.Já tam stála opodál,s trochou zvědavosti a zármutkem.Stál tam snad tři hodiny,ani jednou se neotočil ani jednou se nepodíval na tvář té dívky.Přistoupila jsem k němu blíž,abych mu viděla do tváře.Byl hezký a mě se zdálo,že jsem snad ještě hezčího kluka neviděla.Když sem spatřila jeho ústa,viděla jsem,že si s někým povídá,ale nikdo tam nebyl.Až po chvíli mi došlo,že ta slova patří té neobyčejně krásné dívce.Ale já mu nerozumněla .Až po chvíli srozumitelně řekl:,,Proč si mi odešla?"Položil na hrob květiny a zapálil svíčku.Otřel si kapesníkem oči,a pak mě uviděl,jeho pohled byl skleslý a pak na mě promluvil:,,Potřebuješ něco?"Já se nezmohla ani na slovo,zeptal se mě tedy ještě jednou,ale já se rozbrečela.Přišel ke mě a řekli mi abych nebrečela,že život je strašně zlý.Chtěla jsem se mu omluvit,ale nezmohla jsem se ani na hlásku.Dovedl mě k lavičce a otřel mi slzy.Konečně jsem ze sebe vyrazila:,,Promin,já nechtěla."To nic odpověděl on a začal mi vyprávět svůj příběh.Jmenovala se SImča.Poznali se na diskotéce.Byli štástní.Jen jednou se pohádali,ale netrvalo ani půl hodiny a zase byli spolu.Když mi o tom Jirka vyprávěl,bylo mi zase do pláče.Když jí bylo16 chodili spolu právě rok.Oslavovali její narozeniny s kamarády na chatě.Ráno přátelé odešli a oni zůstali sami.V té chvíli se cítili nejspokojenější na celém světě.Předešlí den se domluvili,že si vyjedou do přírody.Jirka se opět rozbrečel a po chvíli pokračoval.Kamarádi se nabídli,že nás odvezou autem kam si jen budeme přát.Jeli jsme tedy k jezeru.Večer jsme šli tancovat,když zábava skončila,naposledy jsme se plíbili a nastoupili každý do jiného auta.Jirka přišel domů a šel spát.Uprostřed noci mu volali z nemocnice,že tam přivezli jeho těžce zraněnou dívku.Celou cestu za ní běžel.Doběhl do pokeje,kde ležela Simča.Její vlasy byli ještě od krve.V očích měla pohled,na který nikdy nezapomenu.Jen na chvilku je otevřela a řekla :,,Bylo mi s tebou krásně."pak se otočila na rodičea zašeptala:,,Za všechno vám děkuju."Potom usla a všichni museli jít z pokoje.Matka se zhroutila.Byl jsem najednou sám,chtělo se mi umřít.Dávali nám velice malou naději.Zbytek noci jsem prochodil před nemocnicí,nevěděl jsem,jestli vůbec žije.Zemřela až k ránu,po velkém krvácení.Stál jsem tam tak sám,nemohli jsem uvěřit,že ona jediná zemřela,že už ji nikdy neuvidim,neobejmu.Celý měsíc sem nikam nechodil,kašlal jsem na školu,na všechno.Od rána do večera jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si,že jsem ji nechal jet samotnou s opilím řidičem.Vždit,kdyby jela se mnou nic by se jí nestalo.Nikdy už nechci s žádnou chodit,ted už mě nech samotného.,,Děkuji ti." s těmito slovi se semnou rozloučil.3la jsem ze hřbitova a tekli mi slzy.Lidi se po mě dívali.Ještě několikrát sem ho pak potkala.Potom šel na vojnu.Zůstali jsme přátelé.Tak uplynul čas Jirka má ted o de mne každý den růže.Je tomu týden co se zabil v autě.Snad schválně.Všichni mu říkali sebevrah,ale já jediná vím,proč to udělal.Bylo to pro něj vysvobození.Leží ted vedle sebe a jsou stále spolu....
tento pribeh je vymysleny!!