close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

smutek

30. července 2007 v 21:49 | Lucka |  povidky
Na vyřezávané dubové lavici seděla sklíčená postava se skolněnou hlavou, už na první pohled na postavě bylo poznat, že jí něco trápí a že prožívá smutek. Smutek ze ztracené lásky. Daniel se svýma oříškově hnědýma očima zabodával do země a zkoumal každý kousek starých dlaždic. Hlasitě si povzdechl a schoval si obličej do dlaní, chtělo se mu zvracet, smát se, křičet, utíkat, ale byl příliš slabí na to aby jen jedinou věc z toho udělal a proto jen tiše seděl a díval se na zem. Chladnou místností se rozezněl zvuk bod klapajících na dlaždicích. Daniel se ale neotočil ani nezvedl hlavu, nezajímalo ho kdo to je, už ho nezajímalo vůbec nic.
Kroky stále sílily a zastavili se kousek od sklíčeného kluka. Muž v černém obleku si sundal hnědý klobouk a pokřižoval se, potom položil svou studenou vrásčitou ruku na Danielovo rameno a tiše pronesl. " Jsem přítel Samanthiny rodiny, znal jsem jí už od dětství a proto věř že je její smr pro mě velkou ztrátou" Ticho! Nechci nic slyšet! Zmlkni! Řval Daniel v duchu a ucítil jak mu po tváři stéká něco horkého. " Byla pro mě něco jako moje dítě po tom co jí zemřeli rodiče jsem s ní strávil hodně času..." Daniel si utřel slzu, zvedl hlavu a svýma zářivýma očima se podíval na starce. Vyzařoval z něj klid a z jeho očí láska. " Nikdy se o vás nezmiňovala, myslel jsem si že po smrti jejích rodičů šla rovnou ke své tetě." Muž se lehce pousmál a posadil se na chladnou lavici. " Chápu že se o mě možná nikdy nezmínila, byl jsem její kmotr a ona chtěla být u mě, paní McKennová byla tou dobou v zahraničí, žila u mě půl roku, neodcházela ode mě zrovna v dobrém..." muž se to snažil potlačit, ale Daniel stejně ucítil tu bolest a lítost v jeho hlase, chtěl se zeptat proč se rozešli ve špatném, ale muž jako by jeho otázku vycítil a hned na ní odpověděl " Jak jsem řekl její rodina byla hodně křesťansky založená ale Samntha... Po měsíci co byla u mě, bylo jí skoro 16, se začala zajímat o smrt, fascinovala ji krev, Satan." Vykřikl muž a s hněvem pokračoval " To ale bylo špatně, měla být dobrá křesťanka ale ona? Zvrhla se! Černá ovce, co začala utíkat od svého stáda." začal přerývavě dýchat, vytáhl z kapsy hnědého dlouhého kabátu inhalátor a párkrát se z něj nadechl. Konečně se trošku uklidnil. Proč mi to říká? já vím jaká Sami byla a měl jsem jí rád! Byla krásná, chytrá, sakra proč musela odejít zrovna ona!? " Doufám, že nejste stejný jako ona..?" podíval se mu muž zpříma do očí a čekal na odpověď. Chvilku bylo ticho, Daniel nevěděl co má říct. Pravdu? Že je stejný jako ona. Nebo lež? Co je lepší? Muž jakoby ho prokoukl, zevdl se z lavice, nandal si klobouk a rychle pronesl "V tom případě tady nemám co dělat. Sbohem!" to byla jeho poslední slova, potom rychlým krokem odešel a zabouchl za sebou těžké dveře. Daniel zase osaměl. Ještě pořád byl v šoku z mužova dotazu a díval se na místo kde předtím seděl, po chvilce se konečně vzpamatoval a podíval se na hodinky. 11.11 za chvilku se zaplní kaple a houf lidí se sem nahrne a bude dělat jak je všechny strašně mrzí že je Sami mrtvá. Bezcitný kurvy! Pomalu se zvedl a přišel ke katafalku a zadíval se do rakve která na něm ležela. Při pohledu na ní se znovu rozbrečel, chytl jí za studenou ruku a najednou si uvědmil tu strašnou pravdu. Vidí ji naposled, svou lásku se kterou chtěl žít.. Sam? Sam? Proč mi nestiskneš ruku když tě za ní chytnu? Proč jsi tak studená? Proč už se neusmíváš? Proč musím cítit tenhle smutek? Najednou se na něj všechno navalilo. Všechna ta bolest, co poslední dny zadržoval, ty slzy, všechno se to najednou vyvalilo a on už to nemohl dál překonávat. Ucítil jak se mu všechny vnitřnosti svírají a připadal si jako když padá do nějaké hluboké jámy na jejímž konci ho čeká jen další smutek, utrpení, samota. Z očí se mu začaly valit proudy slz kvůli kterým nemohl popadnout ani dech. Nohy se mu zachvěly, kolena se mu podlomila a spadl na ně, na studenou zem. Necítil však bolest ani chlad jak dopadl na zem, ale bolest v které se utápěl a chlad Saminy ruky kterou stále pevně svíral. Jeho pohled mu zůstal na jednom kříži který byl pověšený na zdi za rakví. " Proč? Proč jsi taková svině? Proč necháš onemocnět a bereš lidi kteří jsou milovaný? proč si nevezmeš ty co jiným životy nemilosrdně kradou? Proč mlčíš ty hajzle, hm? Vždyť ona i přes to jaká byla věřila v tvoje dobro, v tvou lásku a tys jí takhle zradil? Nejseš nic než kurva!..." Už nemohl dál, pustil Saminu ruku a zřítil se na zem celý. ležel asi tři vteřiny ale byly to ty nejdelší vteřiny v jeho životě. Z posledních sil se zvedl a rychle obešel katafalk a po pravé straně otevřel dveře, proběhl dlouhou, chabě osvícenou chodbou na záchod kde se vyzvracel. Cítil se ale přád stejně strašně. podíval se do zrcdla a zděsil se. Uviděl Bledého chlapce který měl tvář zalitou slzami, černé vlasy měl rozcuchané na všechny strany a oční linky rozteklé. Opláchl si obličej a hřebenem který byl položen na umyvadle a učesal se. Papírovým ručníkem si otřel zbytek linek a černou tužku kterou vždy nosil u sebe si je znovu domaloval. Jeho oříškové oči vypadaly ale pořád děsivě, místo bělma měl rudo růžovou barvu a vypadal spíš jako mrtvola. Teď se teprve mohl vrátit. Přišel znovu k rakvi a Samanthinu ruku která z ní visela uchopil do svých dlaní, políbi a zkřížil jí Sam na prsou. Kaple už byla zaplněná, všichni tu brečeli a vzpomínali jaká Sam byla. Nic o ní nevíte! Bezcitný kurvy! O nikoho se nezajímáte! Nějaký muž zahájil obřad ale Daniel ho nevnímal, jen tupě zíral někam před sebe a přemýšlel. Kdyby jste se o ní tak zajímali tak by jste jí nikdy nenechali skočit! Jste stejný svině jako On! Všichni se zvedli a začali se modlit, Daniel stál, ale jen zíral před sebe. Litoval toho že vůbec kdy kam jezdil, že jí vůbec nechal samotnou. Ať už je konec, tahle přetvářka už mi leze krkem! Všichni se šli ještě naposledy podívat na tu krásnou dívku která jejich vinou musela ležet tam kde podle Daniela měli být oni. Všichni se dívali na tu které zkazili život jen on jediný odešel, otevřel dveře a nechal se ovát studeným vzduchem. Tiše vykročil, nevěděl kam.. někam. Na věži kaple začali odbíjet hodiny.. 12.00.. zastavil se a podíval se naposled na otevřené dveře sbohem Sam, budu tě vždy milovat. Pak už se ztratil v mlze a kapkách deště, sám se svým smutkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama